V dalším pokračování seriálu o vylepšování levných svářeček se podíváme na levné MIG/MAG svářečky, lidově přezdívané jako
céóčka. Konkrétně na možnost dodatečné montáže elektromagnetického ventilu na ochranný plyn.
V nejnižší cenové kategorii MIG/MAG svářeček bývá pouštění ochranného plynu zpravidla vyřešeno mechanickým ventilem umístěným v rukojeti svařovacího hořáku. Stiskem tlačítka na hořáku dojde jednak k sepnutí elektrického kontaktu (pokyn řídící jednotce k zahájení svařování) a zároveň dojde k otevření plynového ventilku, který pustí ochranný plyn. Uspořádání rukojeti takového hořáku je patrné z následujícího obrázku.
Řez rukojetí MIG/MAG hořáku s mechanickým ventilem plynu.
Bohužel je právě tento mechanický plynový ventil jednou z nejporuchovějších součástek. Díky svému umístění v rukojeti, tedy blízko místu svařování, je značně namáhán teplotními výkyvy, nečistotami a prachem z dýmů a semtam se do něj dostane i nějaký ten separační prostředek proti rozstřiku. Dříve nebo později tak ventil přestane těsnit a "uteče flaška". Jelikož jsou tyto ventilky obvykle řešeny jako nerozebíratelné, nelze je jednoduše vyčistit či přetěsnit. Řešením zpravidla je výměna celého ventilu, ale pravděpodobnost opakování závady je poměrně vysoká. V této souvislosti malá poznámka: běžně se vyskytují dva druhy ventilů. Ventily kovové - mosazné a ventily plastové. Kupodivu mám z praxe daleko lepší zkušenosti s plastovými ventilky. Jejich životnost je vyšší než u mosazných ventilů.
Jinou možností jak vyřešit problém podcházejícího ventilku, je ponechat jej svému osudu a vestavět do svářečky elektromagnetický ventil. Elektromagnetické ventily jsou běžnou součástí poloprofesionálních a profesionálních svářeček. Jsou spolehlivé a jsou levné. Často seženete elektromagnetický ventil levněji než původní mechanický do rukojeti. Jak takový elektromagnetický ventil vypadá je patrné z následujícího obrázku.
Elektromagnetické ventily vhodné do MIG/MAG svářeček.
Ventily se liší velikostí ovládacího napětí. Ventil vlevo je ovládán síťovým střídavým napětím 230V, ventil vpravo vyžaduje střídavé napětí 24V. Existují však ventily na jiná střídavá (AC) i stejnosměrná (DC) napětí. Ventily na 24 V AC bývají v profi svářečkách, neboť tyto svářečky mají své "palubní" napětí právě 24V AC. Pro dodatečnou montáž do levných jednofázových céóček na 230 V je ideální ventil s ovládacím napětím 230 V AC. Takovýto ventil je pak možné připojit paralelně k primárnímu vinutí svářecího transformátoru, které bývá spínáno pomocí relé nebo triaku. Současně se sepnutím trafa dojde také k otevření ventilu a puštění ochranného plynu. Principiální elektrické schéma zapojení je na následujícím obrázku.
Příklad zapojení elmag. ventilu do svářečky.
Legenda:
L - přívodní vodič hnědý nebo černý (fáze).
N - přívodní vodič modrý (tzv. pracovní nula)
PE - přívodní vodič zelenožlutý (ochranný vodič)
S - hlavní spínač svářečky.
Tr - svářecí transformátor.
Re - výkonové relé nebo stykač.
Y - elektromagnetický ventil na 230V AC.
Vlastní připojení ventilu je velice jednoduché a je provedeno pomocí konektorů FASTON 6.3 mm (autokonektory). Ventil bývá opatřen třemi vývody. Dva horní vývody jsou konce vinutí cívky. Tyto vývody zapojujeme, přičemž nezáleží na tom který je který. Třetí (spodní) vývod zůstává zpravidla nezapojen, nebo jej propojíme s kostrou stroje - zelenožlutý přívodní vodič.
POZOR na dvoufázové stroje s přepínáním 230/400 V. Tam to tak jednoduché není a uvedené schéma pro ně neplatí!
Co se týká mechanické montáže, ventil montujeme do zadní stěny svářečky namísto původní hadicové průchodky. Ventil je přišroubován letmo do stěny pomocí matice tak, aby těleso ventilu s cívkou bylo uvnitř skříně svářečky. Pravděpodobně bude nutné původní otvor po průchodce zvětšit. Je nutné si ohlídat směr proudění plynu ventilem, který je na tělese naznačen šipkou. Jediný problém může nastat při zapojování původních hadiček do ventilu. Některé svářečky mají přívod plynu vyřešen miniaturní plastovou hadičkou, která na koncovky ventilu nasadit nepůjde. Zde jsou dvě možnosti: opatrně roztáhnout hadičku naražením na vhodný ohřátý trn, nebo vyrobit přechodku na větší hadičku (stačí mít trochu fantazie, různé kousky hadiček, silikon a izolačku). Na následujícím obrázku je patrné umístění ventilu do zadní stěny svářečky.
Ukázka montáže plynového ventilu na zadní stěnu svářečky.
Jak již bylo uvedeno výše, je elektromagnetický ventil prověřenou a spolehlivou součástkou, používanou v profesionálních strojích. Navíc díky umístění uvnitř svářečky není tolik náchylný na znečištění jako ventil v rukojeti. Ventil je zpravidla rozebíratelný je možné jej vyčistit, pokud dojde k jeho ucpání nečistotami. Případné nečistoty se do ventilu mohou dostat například z nekvalitní lahve s ochranným plynem nebo nekvalitní (zpuchřelé) přívodní hadice. Chcete-li vyloučit i tuto, málo pravděpodobnou, možnost ucpání ventilu, zapojte do přívodní hadice od lahve klasický palivový filtr. Palivový filtr (viz následující obrázek) seženete v autopotřebách nebo na lepších pumpách. Je velmi levný a účinný. Při montáži se opět řiďte šipkou na tělese filtru.
Palivový filtr jako filtr na ochranný plyn.
Montáž elektromagnetického ventilu plynu je velice jednoduchá a zvládne ji každý zručnější kutil. Pouze pokud se necítíte na elektrické připojení, svěřte jej odborníkovi. Pracuje se zde s nebezpečným síťovým napětím! Původní podcházející ventil v rukojeti ponechte. Pouze v případě, že podchází okolo ovládacího "čudlíku", čudlík upilujte a zatěsněte (třeba lukoprenem). Je to důležitý konstrukční prvek hořáku a jeho odstranění zpravidla není možné. Zbývá dodat, kde je možné sehnat elektromagnetický ventil. Asi nejjednodušší bude navštívit nějaký servis svářecí techniky. Tam by ventily jako náhradní díly měli mít. Ventil je možné sehnat za ceny v rozmezí cca 300,- až 500,- Kč.
Vylepšujeme levné svářečky - II
