Pozor na výkonné jednofázové invertory!

Pokud pokukujete po nějakém opravdu výkonném (160 A a více) svařovacím invertoru na 230V, nebo již takový invertor provozujete, rozhodně si přečtěte tento článek!

Výkony současných svařovacích invertorů napájených z jednofázového síťového rozvodu 230V/50Hz již atakují hranici 200A svařovacího proudu. Celkem běžné jsou invertory s proudy 160, 170 resp. 190 Ampér. Zákazníci jásají: tak výkonná svářečka jenom na "dvěstětřicet voltů" to je prostě paráda. Ovšem pozor! Není to s nimi tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát! K napsání tohoto článku nás přiměl papírek vložený výrobcem do návodu k obsluze jednofázového svařovacího invertoru s maximálním proudem 190A:

Upozornění výrobce přiložené k návodu.

Co to znamená?

Pokud použijeme přirovnání třeba k automobilům, je to jako kdybyste si koupili sportovní fáro schopné jet 200 km/h. Jenže z výroby tam budete mít obuté "zemědělské chemlonky", tedy pneumatiky s maximální povolenou rychlostí do 80 km/h. Možná je to trochu drsné přirovnání, ale je to tak. Když na těch chemlonkách pojedete 200 km/h, můžete se zabít. Když budete svařovat jednofázovým invertorem na 190 ampér v běžné elektroinstalaci (pouze vyměníte jistič 16A za 20A nebo ještě hůře za 25A), můžete vyhořet do základů (a třeba i uhořet). Ještě se vám to zdá drsné?

V čem je problém?

Pro rozvody napájení jednofázových 230V spotřebičů se v ČR nejvíce používá notoricky známý systém zásuvek a odpovídajících zástrček (vidlic) jako na následujícím obrázku:

Vidlice a zásuvka na 230V / 16A.

A právě na takový systém připojení bývají jednofázové svařovací invertory, včetně těch výkonných nad 160A, vybaveny z výroby. Problémem je, že tyto zásuvky a zástrčky jsou normalizovány a vyráběny jen pro maximální protékající proud 16A (při napětí max. 250V). A o 16 ampér "si řekne" svařovací invertor již při svařování proudem cca 150A. Budeme-li chtít svařovat proudem vyšším, bude také vstupní proud vyšší. Prvotním příznakem překročení 16A odebíraných ze sítě bude výpadek jističe, který může být v "zásuvkovém okruhu" právě maximálně 16-ti ampérový.

Spousta uživatelů to vyřeší po svém: namísto jističe 16A namontují jistič 20A, nebo lépe 25A, aby byla rezerva... Koneckonců je v návodu ke svářečce napsáno, že vyžaduje jištění 20A, tak proč ne, že? Zde se ale dopouštějí tragického omylu. Zásuvka i zástrčka jsou totiž pořád dimenzovány na 16A.

Co se bude dít když z běžné zásuvky budeme běžnou vidlicí odebírat 20 ampér? Nemusí se dít nic, bude-li je jednat o mimořádně kvalitní předimenzované výrobky. Ovšem většinou se něco dít bude: "bude se to hřát". A může to také vyvolat požár. Pokud půjdeme s odebíraným proudem až na 25A, bude se hřát nejen zásuvka/zástrčka, ale i přívod od jističe k zásuvce. Přívod totiž bývá obvykle proveden kabelem o průřezu žíly 2,5mm2 a tento průřez smíte používat právě jen do 20A. Zásuvka se vyměnit dá, ale vypálené kabely ve zdi, to je opravdová lahůdka... Tedy za předpokladu, že vám dílna nelehla popelem.

Jak by to tedy mělo být?

Správným řešením je použití speciálních zásuvek a zástrček na 250V s proudovým zatížením 32A. Tyto zásuvky a zástrčky vypadají podobně jako třífázové zásuvky/zástrčky. Jenže na rozdíl od třífázových červených jsou ty jednofázové modré:

Modrá vidlice a nástěnná zásuvka 250V, 32A, 2P+PE

Stejně jako třífázové červené zásuvky/zástrčky, můžete ty modré pořídit v řadě 16A a 32A. 16A systém nám toho moc neřeší, protože to oproti původní vidlici není žádná změna. Pro odebírané proudy nad 16A tedy musíme sáhnout po zásuvce a vidlici na 32A. Dost špatně se shání a je dost drahá, ale je to jediné správné řešení.

Naše doporučení tedy zní: chcete-li naplno využívat svůj jednofázový invertor s max. proudem 160 až 190A, vybavte si svou dílnu speciální modrou zásuvkou 250V/32A. Pokud této zásuvce předřadíte jistič 20A, můžete přívod k zásuvce provést kabelem 3 x 2,5mm2. Použijete-li jistič 25A nebo dokonce 32A (pozor na jištění předepsané výrobcem svářečky!) musíte přívod udělat kabelem 3 x 4mm2 (ale tímto průřezem nic nezkazíte ani při 20A jištění).

Abyste nebyli odkázáni jen na tu "svou" zásuvku, ale mohli používat invertor i jinde, můžete se vybavit i redukcí na klasickou zásuvku. Jen si musíte uvědomit, že s redukcí můžete v běžné elektroinstalaci svařovat jen do cca 150A. Jak taková zhotovená redukce vypadá, představuje následující obrázek. Použitý kabel je 3 x 2,5mm2.

Redukce z vidlice 16A na 32A.

Bohužel výše uvedené modré vidlice na výkonných invertorech v sériové výbavě obvykle nenajdete. Jsou poněkud nákladnější a navíc by běžný uživatel z takové vidlice na invertoru byl spíše nešťastný, protože opravdu málokdo disponuje příslušnou zásuvkou. A běžný uživatel stejně "vaří" maximálně "třidvojky" na 130A takže mu 16-ti ampérová vidlice bohatě stačí. A pro ty, kteří chtějí víc, se dá do návodu dodatek a starej se šmudlo. Je to levnější.

Jako všude i zde se ale najdou vyjímky potvrzující pravidlo. Příkladem je invertor Gysmi 190 firmy GYS. Invertor je z výroby vybaven správnou modrou vidlicí a nechybí ani výše uváděná redukce na klasickou zásuvku. Tak by to mělo být:

Invertor Gysmi 190 osazený správnou vidlicí.

Třífázové invertory.

Pokud potřebujete malý a lehký zdroj svařovacího proudu pro trvalé svařování proudy nad 160 A, poohlédněte se po invertorech třífázových. Přestože nejsou tak populární jako jejich jednofázoví bratříčci, tyto invertory se již běžně vyrábí a jsou jedinou vhodnou alternativou. V současné době nalezneme ve výrobních programech firem třífázové invertory se svařovacími proudy cca 180 až 400 A. Invertory do 250 A vystačí s klasickou červenou napájecí vidlicí 3x400V/16A a takový rozvod je určitě mnohem běžnější, než výše uváděné speciální modré zásuvky 230V/32A. Třífázovým invertorům se budeme věnovat v samostatném článku.