Bazická nebo rutilka ?

V předchozím článku o obalech obalených elektrod je v závěru taková "rouhačská pasáž". Je tam popisováno proč může být pro amatérské svařování výhodnější používat rutilové elektrody i v případě, že si koupíte moderní invertor. Autor na svém názoru trvá. Ovšem platí, že co člověk to názor. A proto vám nyní předkládáme i názor opačný. Začalo to dopisem....

Dobrý den!

Ozývám se v reakci na váš příspěvek ze Svarfóra z 11.8. 2007, kde doporučujete rutilovou elektrodu pro všeobecné používání a to zejména pro amatérskou činnost. Dovoluji si oponovat. Já osobně se domnívám, že je tomu spíše naopak a právě bazická elektroda se pro amatéry lépe hodí. Ale je to samozřejmě jen můj osobní názor a každý ať se rozhodne sám, jakou elektrodu chce používat.

V sobotu mi zbyla trocha času a rozhodl jsem se ze zvědavosti vyzkoušet rozdíly mezi oběma typy elektrod. Podotýkám, že v rámci objektivity nebyly žádné elektrody přesušované a byly použity jen tak „z krabičky“. Jako první jsem zkusil provést učebnicový vodorovný svar I dvou plechů tl. 3 mm. Elektrody byly použity ESAB ER 117 a pak EB 121 průměr 2,5 mm, mezera mezi plechy byla asi 1,5 mm. ER 117 byla připojena na MINUS pól, EB 121 na PLUS pól.

Vizuální prohlídkou svarů jsem nezjistil prakticky žádný rozdíl. Struska byla u obou svarů přibližně stejně lehce odstranitelná, pouze při použití ER 117 se svařovaný materiál znatelně více ohřál, ale to bylo samozřejmé - nebyl ochlazován termoemisí elektronů. Rozstřik nebyl prakticky žádný, to ale přičítám dobrým svařovacím vlastnostem JS90F s usměrňovačem s velkou tlumivkou (popsaném v tomto článku).

Jako druhý pokus jsem provedl svar při záměrně nepříznivých podmínkách, trochu simulující praktickou činnost nezkušeného amatéra, který má přece značkový invertor za já nevím x tisíc a ten přece musí zvládnout všechno. A zde se již rozdíly projevily:

Jeden díl ke svaření byl plech tl. 8 mm, druhý tl. 3 mm, oba opět ze zaručeně svařitelné oceli tř. 11. Na silnějším plechu nebyl proveden úkos, mezera byla jen daná přiložením plechů, tj. okolo 0,5 mm. Elektrody byly použity opět ER 117 a EB 121, průměr záměrně poddimenzován - 2mm, svařovací proud 70A. Svařovací podmínky byly opět pro obě elektrody zcela totožné. V jednom místě - na fotce ozn. A - se elektrodami vždy vrátilo asi 8 mm zpět do svaru (což se nemá!) a pokračovalo dále. Výsledné svary jsou na následujícím obrázku:

(kliknutím na obrázek otevřete okno s velkým obrázkem)

Porovnání svarové housenky ER 117 a EB 121

Oba svary byly na první pohled téměř stejné, však také jejich šířka byla jen kolem 4 mm, struska byla opět u obou dobře odstranitelná. Rozdíly bylo možné pozorovat teprve při větším zvětšení. Ze snímku je vidět, že bazická elektroda ustála všechny nástrahy zcela bez problému. U rutilové elektrody se objevují ve svaru maličké vměstky, zejména v okolí vrácení elektrody. Je také vidět, že si nedokázala dobře poradit z větší tloušťkou materiálu a housenka nepřechází v některých místech plynule do základního materiálu.

Po provedených svarech byl proveden zkušební amatérský test odolnosti svarů (pracovníci oficiálních zkušeben by při něm asi omdleli:-)). Svařené plechy byly přes svar ve svěráku ohnuty vždy o 90 stupńů a zpět. Svar s ER 117 vydržel asi 3 ohyby, s EB 121 téměř o jeden více, přičemž ze sebe dělal houževnatější (svar se na lomová ploše nezlomil spontánně, ale vlastně se jaksi přes sebe třel). Podotýkám, že tato "lomová zkouška" nemá žádný racionální podklad a pouze mě vnitřně utvrdila ve správnosti používání bazických elektrod.

Výsledky "lomové" zkoušky.

Tedy na závěr: u svarů provedených rutikami a bazickými elektrodami jsem osobně neshledal u provedených svarů ani u vlastního procesu svařování podstatnější rozdíly. Ani ve výsledné pevnosti svarů zřejmě velké rozdíly nebudou. Ale...!!! - při konečné úpravě svarů nátěrem se velmi pravděpodobně základovka nedostane do mikroskopických dutinek, které vznikly při svařování rutilkou, a vytvoří přes ně vzdušný film, jež při zasychání popraská. Další vrstva nátěru jej může, ale nemusí překrýt. Tyto dutinky pak budou primárním místem vzniku koroze. Ceny obou druhů elektrod jsou zhruba stejné a rozdíl v zapalování oblouku není zase až tak dramatický, proto alespoň já zůstanu u bazických elektrod.

S pozdravem
Zdeněk Toman